S obrazy Maxima Kopfa, německy hovořícího malíře z Prahy, jsem se poprvé naživo setkal jako student v roce 1999 na výstavě 90 let Domu umění města Brna. Zíral jsem na ně jako na zjevení, stejně jako na další, mně do té doby zcela neznámé české a moravské Němce. Rozhodl jsem se napsat o Kopfovi diplomovou práci, což nikdo nerozporoval a tak jsem se vrhl do rešerší. Shromáždil jsem hromadu xeroxů, výstřižků a rukopisných poznámek. Na všech místech mi vycházeli vstříc, dostal jsem se hladce do depozitářů v Národní galerii, v Moravské galerii, v Oblastní galerii v Liberci, v Židovském muzeu i v dalších institucích. V Galerii Zlatá husa jsem se setkal s Magdalenou Juříkovou. S neohrabanou první verzí jsem vyrazil za Hanou Rousovou, která mi mile, ale jasně vysvětlila, že text se musí kompletně předělat.

V roce 2002 jsem jako čerstvý absolvent Semináře dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity dostal nabídku přetavit diplomovou práci ve výstavní katalog. Netušil jsem tehdy vůbec, co vše produkce katalogu reálně obnáší. Byla to stále ještě doba postupného přechodu z analogových kopií na digitální data, ani s copyrighty a reproprávy si nikdo příliš nelámal hlavu. Vzal jsem text diplomové práce, zestručnil jej, částečně předělal a odeslal emailem – včetně zpracovaného katalogu Kopfových prací, který jsem pracně dal dohromady z rešerší ve veřejných i soukromých sbírkách, z dostupných dobových výstavních katalogů, z tehdejších aukčních katalogů a z dalších archivních rešerší. Všechnu ostatní práci za mě dodělal redaktor Jaroslav Petřivalský, se kterým jsem snad ani nebyl v kontaktu, sazba a reprodukce šly zcela mimo mě. Německý překlad a jeho redakci zajistil Tomáš Vorel. Díky jejich péči tak vznikl v grafické úpravě Františka Stekera katalog, který doprovodil Kopfovy výstavy v Galerii výtvarného umění v Chebu a v Oblastní galerii v Liberci pořádané pod hlavičkou Festivalu Mitte Europa.

V Chebu jsem poprvé „instaloval“. Rozhodil jsem obrazy a šel si koupit něco na sebe. Stál jsem pak v příliš velké nepadnoucí černé košili na vernisáži v Chebu, kde mezitím pan doktor Vykoukal odklidil Kopfovy akty stranou do vedlejšího sálu, aby nebyly tak na očích. Něco jsem asi říkal ke Kopfovi. Pár dní poté jsem místo na civilní službu nastoupil jako orientační běžec do Dukly Liberec. Dostal jsem výjimku a Kopfovu výstavu v Liberci jsem směl uvádět v civilu. S instalací mi asistovala moje budoucí žena, měla pro věc dobrý cit už tenkrát, takže nikdo nic předělávat nemusel. Nepamatuji si co jsem říkal, ale v galerii jsem se cítil stejně jako vždy později dobře. Myslel jsem si, že tím se pro mě záležitost uzavřela. Ani ve snu mě nenapadlo, že zůstanu v oboru, ani že Maxim Kopf mě bude provázet dalších dvacet let. Od té doby jsem měl možnost znovu vidět desítky jeho děl, včetně mnoha dalších, o jejichž existenci jsem v roce 2002 neměl tušení. Ve škole nás učili, že znalcem se člověk stává každodenním dlouhodobým kontaktem s materiálem. Je to tak. Ale další věc je čas. Uklidnit se, a nebát se stát si za svým názorem, být si jím jistý. Oko se může mýlit, ale málokdy se mýlí, zvlášť, může-li se opřít o další sekundární indicie, máte-li v hlavě zmapovaný něčí život. Instinkt většinou funguje, věci do sebe buď zapadají, nebo je konstrukce násilná. Kopf byl výborný a talentovaný malíř. Dnes již nepatří k mým nejoblíbenějším, ale provází mě dál. Vážím si jeho uměleckého i duševního odkazu a jsem rád, že jsem měl a mám možnost se jím dál zabývat. Zasloužil by si pořádnou, moderní kritickou monografii. (IH)

Komorní výstava malíře Eugena von Kahlera představuje devět děl, která vznikla v rozmezí let 1903 a 1911. Nejstarší je ještě ovlivněné symbolismem a postimpresionismem, nejmladší olej Bazar v Tunisu zachycuje atmosféru arabského tržiště a směřuje k abstrakci. „Dnes můžeme spekulovat, kam by se Kahlerova tvorba ubírala, pravděpodobně by se však zařadil po bok prvních abstrakcionistů vedle Františka Kupky nebo právě Vasilije Kandinského,“ dodává autorka výstavy Anna Habánová. Obrazy Eugena von Kahlera nikdy nebyly v Liberci k vidění, na uměleckém trhu se takřka nevyskytují. Ve veřejných sbírkách jsou zastoupeny jen ojediněle a ani liberecká galerie bohužel žádný ve své sbírce nemá. Důvodem tohoto stavu je jak brzká malířova smrt v roce 1911, tak rozprášení Kahlerova díla v důsledku událostí 2. světové války. Obrazy jsou pro libereckou přehlídku zapůjčeny ze soukromé sbírky, která je v tomto kontextu nejen v českém prostředí naprosto výjimečná.

Eugen von Kahler se narodil v roce 1882 v Praze do židovské rodiny majitele cukrovaru Maxe Kohna a jeho manželky Ottilie Bondyové. Náležel tak k silné generaci malířů, která se začala na umělecké scéně prosazovat po roce 1900 a přinesla s sebou moderní způsob malby. První zkušenosti získal u malíře Heinricha Jakesche v Praze, rychle následovalo studium na Akademii v Mnichově a zejména opakované pobyty v Paříži. Kahler se stal právoplatným členem diskuzního kroužku při Café du Dom. 

Díky intenzivním kontaktům do mnichovského prostředí a první samostatné výstavě v Mnichově v říjnu 1911, dva měsíce před svou smrtí, se Kahler nesmazatelně zapsal do dějin moderního výtvarného umění. V posledním roce svého života byl zařazen do výběru výstav budoucího uskupení Der Blaue Reiter. Jeho členové v této době stáli na počátku nově vznikající abstrakce. K tomuto uměleckému názoru také směřoval výtvarný projev Eugena von Kahlera. Až do své brzké smrti na sklonku roku 1911 cestoval také do Berlína nebo Belgie a Londýna a navštívil Tunisko, Egypt a Alžír. Jeho tvorba byla ovlivněna moderním viděním, zejména německým expresionismem a francouzským fauvismem. Jeho život byl zásadně ovlivněn tuberkulózou, se kterou bojoval 11 let. (AH)

Rudolf Jakubek (1902–1968)

Grafik, kreslíř a pedagog Rudolf Jakubek je osobnost  německočeské  grafiky  20. a 30. let 20. století, jehož tvorba nebyla doposud patřičně doceněna. Absolvent grafického ateliéru Augusta Brömseho (1873–1925)  patří k expresivním realistům, který nutkavá obsahová sdělení  umocňoval dokonalým zvládnutím grafického  řemesla, jenž  se opíralo  nejen
o práce  svého učitele, ale také o manýru  rembrantovského  ladění.

Výběr grafik a kreseb z velkého souboru Regionálního muzea v Teplicích  představí první větší prezentaci Jakubkovy  tvorby.   Do teplických muzejních  sbírek se jeho  grafické listy a kresby  dostaly již  po roce  1934 , ve kterém zahájil v Teplicích pedagogickou činnost a působení ve výtvarné sekci teplické Muzejní společnosti.

Kromě portrétů  představí  výstava  Jakubkova  „životní“  témata, k nimž  se opakovaně  vracel. Vybíral si biblické, mytologické  i pohádkové příběhy  a   literární  i divadelní díla většinou popisující existenciální souboj jedince s traumatickou skutečností. Obraz děje stavěl Jakubek na teatrální scéně nabité dynamikou a neklidem, vyvolanými dominantními postavami s excelentně zvládnutou  anatomií  a  pitvořivými obličeji. Kromě grafiky představí výstava také soubor  Jakubkových  kreseb věnovaných živočišným erotickým hrátkám Satyrů, který zapadá do jeho obliby  vyhledávání  kontroverzních námětů. (AH)

koncepce: Anna Habánová
německé překlady: Anna Ohlidal
grafické řešení: Belavenir
architektonické řešení: 0,5 Studio
www.metznerbund.cz/erwinmueller

Osobitá tvorba českého Němce Erwina Müllera dochovaná v Oblastní galerii Liberec a několika soukromých sbírkách v Čechách vznikala ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Její značná část byla v pohnutých dobách po konci druhé světové války zachráněna před zničením především díky malířovu přátelství s Čechem Jaro Beranem, prvním ředitelem liberecké galerie. 

Liberecký rodák Erwin Müller, ovlivněn dobovým vývojem na poli realistické malby, především novou věcností, situoval své obrazy, kresby a grafiky s figurálními a krajinnými náměty do bezprostřední blízkosti města pod Ještědem. Městský a venkovský život na pomezí sociálního civilismu a ruralismu zachycoval s humorem a nadsázkou sobě vlastní. 

Na základě rešerší k projektu Mladí lvi v kleci je možné Müllerovo dílo s jistotou zhodnotit jako nadprůměrně kvalitní, srovnatelné s nejvýraznějšími solitéry z regionů, jako byli např. Paul Gebauer ze Sosnové nebo Karl May z Rýnovic. Zpracování a zhodnocení výjimečné umělecké osobnosti Erwina Müllera napomůže k pochopení vývoje německočeského výtvarného umění, k pojmenování jeho základních vývojových principů a k zařazení meziválečné liberecké scény do kontextu středoevropské malby sledovaného období.

Erwin Müller, Einladung zur Ausstellung in Reichenberg

Die Regionalgalerie in Liberec bittet Sie und Ihre Freunde zur Ausstellung Erwin Müller (1893–1978). Der in Reichenberg geborene Maler und Grafiker wird durch eine Schar von bislang unbekannten Werken aus Privatbesitz und dem Depot der Reichenberger Galerie vorgestellt. Wie bei der Ausstellung Mary Duras wartet auf Sie auch diesmal eine unkonventionelle Präsentation.

Die Ausstellung wird von einer tschechisch-deutschen Monographie gleichen Titels begleitet, die ein Verzeichnis der überlieferten oder reproduzierten Werke enthält. Der Text der Publikation entstand im Rahmen des von der Czech Science Foundation unterstützten Projekts GAČR P409/12/0756 „Edler Wettstreit der beiden Völker“. Die Geschichte des Künstlervereins Metznerbund in Böhmen, das an der Technischen Universität Liberec angesiedelt ist. An der Herausgebe beteiligten sich weiter die Regionalgalerie Liberec und der Verlag Arbor vitae. Die Monographie ist an der Kasse der Regionalgalerie Liberec erhältlich.

Konference představí nejnovější badatelská témata a výsledky výzkumu sledovaného okruhu. Stěžejním pojítkem příspěvků je vazba na spolkovou činnost německy hovořících výtvarných umělců a architektů zejména meziválečného Československa. Konference dále rozšiřuje zaměření výstavy a sleduje další vazby a souvislosti vzájemných vztahů česky a německy hovořící výtvarné scény. Jak ukazují badatelské a výstavní projekty posledního roku, je právě zařazení českých Němců do kontextu domácích dějin umění stále bolestným tématem (Neklidná figura v Galerii hlavního města Prahy, V novém světě v Galerii výtvarného umění v Ostravě).

Příspěvky budou rozděleny do dvou sekcí – výtvarné umění (zahrnuje malbu, grafiku kresbu, fotografii, umělecké řemeslo) a architektura. Organizaci výtvarného bloku zajišťují Anna Habánová, M.A., Ph.D. a Mgr. Ivo Habán, Ph.D., příspěvky týkající se  fotografie Mgr. Petra Trnková, Ph.D. Organizaci a výběr příspěvků v sekci architektury zaštiťuje prof. PhDr. et PaedDr. Jindřich Vybíral, CSc.

V rámci doprovodného programu k výstavě Mladí lvi v kleci pořádá katedra historie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci ve dnech 22. a 23. října 2013 odbornou mezinárodní konferenci na téma hledání místa německy hovořících výtvarných umělců v kontextu dějin umění Čech, Moravy a Slezska, při zohlednění často nemožného důsledného rozdělení podle měřítek národnosti, působiště a s přihlédnutím ke specifikům jejich uměleckého projevu. 

Cílem konference je přinést nové poznatky o německy hovořících výtvarných umělcích, což přispěje k uvědomění si možností a limitů zařazení sledovaného okruhu autorů do širšího středoevropského kontextu. Ten byl do značné míry podmíněn právě paralelním, v čase proměnlivým působením jednotlivých uměleckých center, jejichž vliv spolu s působením pražské akademie determinoval specifický výtvarný projev sledovaného okruhu výtvarných umělců. 

Program obsahuje 20 odborných příspěvků od badatelů z Německa, Rakouska, Polska a České republiky. Je zajištěno simultánní tlumočení. Přednesené texty budou publikovány. 

Pořadatelem konference je katedra historie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci, na spolupořádání se podílí Oblastní galerie v Liberci, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, Galerie výtvarného umění v Chebu, Festival Mitte Europa a Goethe-Institut. Akce je součástí doprovodného programu výstavy Mladí lvi v kleci a umělecko-historického sympozia Mezery v historii, doposud konaného tradičně pod hlavičkou Festivalu Mitte Europa až doposud v Galerii výtvarného umění v Chebu. 

Letošní podzim v Oblastní galerii Liberec patří českým, moravským a slezským Němcům. Ve čtvrtek 8. října 2015 bude otevřena výstava s názvem Na Sibiř!, mapující osudy německy hovořících výtvarníků ze zemí Koruny české na srbské a východní frontě a v sibiřském zajetí. Kulturně-historický projekt kurátorky Anny Habánové se zaměřuje na kontrasty oficiální propagandy a autentických děl vytvořených v polních frontových podmínkách a v zajateckých lágrech. Výstava nabídne nejen veřejnosti neznámá díla, ale obecně také doposud minimálně reflektované téma. Doprovází ji stejnojmenná kniha, jenž vznikla v česko-rakousko-německé spolupráci editorky Anny Habánové s Lenou Radauer a Agnes Matthias. Dvojjazyčná česko-německá publikace Na Sibiř! / Nach Sibirien! vychází pod hlavičkou Oblastní galerie Liberec a nakladatelství Arbor vitae. Kniha nese opět grafický rukopis Jana Havla a přináší řadu dalších reprodukcí a příloh nad rámec výstavy.