Krásná a inspirativní mezioborová spolupráce v širším týmu badatelů pod vedením Kristiny Uhlíkové. Na výzvu Kristiny Uhlíkové jsem vstoupil mezi historiky a archiváře a pro jejich projekt NAKI Hledání provenience movitých kulturních statků zestátněných v roce 1945 občanům německé národnosti v severočeském regionu, výjimečný rozsahem a hloubkou rešerší, jsem zpracoval příběh podnikatelské rodiny Richterů, textilních velkopodnikatelů působících v několika generacích ve Frýdlantském výběžku. K účasti na projektu mě vedl jak můj zájem o umění českých Němců, které bylo předmětem sběratelství rodiny Richterů, tak mé působení v Národním památkovém ústavu, skrze něž jsem byl více než pět let v pravidelném kontaktu s konfiskovanými uměleckými předměty přímo souvisejícími s výzkumem. Mojí snahou bylo zjistit více nejen o osudech těchto předmětů, ale i jejich někdejších majitelů a okolnostech, za nichž se dostaly do sbírek spravovaných dnes Národním památkovým ústavem.

Stránka projektu: http://www.konfiskovanepamatky.udu.cas.cz

V roce 1911 získalo město Brno novostavbou Domu umělců [Künstlerhaus] do té doby chybějící moderní výstavní prostor. Během následujících tří desetiletí se v Domě umělců pod hlavičkou spolku Mährischer Kunstverein uskutečnilo téměř 200 výstav převážně současného umění, jimiž prošlo na 40 000 děl od více než 500 autorů. Jednalo se většinou o německy hovořící umělce na území Moravy, Slezska a Čech a také přední rakouské umělce své doby. Pro Brno byla vždy nejen umělecky klíčová vazba k Vídni, kam většina nejúspěšnějších moravských a slezských umělců starší generace, spojených s počátečním obdobím kolem roku 1911, postupně zamířila. Na jejich místo po roce 1918 postupně nastupovala nová mladá generace německy hovořících umělců a umělkyň. Mnozí z nich získali umělecké vzdělání již na pražské akademii a jejich kariéry se odvíjely v kontextu meziválečného Československa.

Výstavní program Domu umělců v meziválečném období byl velmi úzce propojen s činností uskupení Vereinigung deutscher bildender Künstler Mährens und Schlesiens: „Scholle“, jehož organizační jádro souviselo s brněnským centrem. Vedle pravidelných prezentací regionálních autorů udrželo vedení Mährischer Kunstverein i během dvacátých a třicátých let poměrně ambiciózní předválečný kurz a nabízelo brněnskému publiku zajímavé výstavy umělců a umělkyň z ostatních domácích center i ze zahraničí, zejména z Rakouska. Brněnský Künstlerhaus v dramaturgii Mährischer Kunstverein aspiroval stát se středobodem německočeského umění v meziválečném Československu. Ne náhodou se právě zde v letech 1921 a 1928 uskutečnily dvě velké celostátní prezentace německy hovořící scény. V důsledku událostí po roce 1938, respektive 1945, byla většina aktérů jeho uměleckého života násilně vymazána z naší paměti.

Údajně nejtlustší katalog, jaký brněnský Dům umění kdy vydal, obsahuje 14 odborných příspěvků na témata související se stoletou historií této výstavní síně. Reprezentativní publikace navazuje na katalog výstavy k 90. výročí z roku 2000 a tvoří jeho logický doplněk.